Zemřel Miloš Košíček
Prostějov přišel o husitského faráře a dobrého člověka
Prostějov je chudší o jednu výraznou a přesto nenápadnou osobnost. Když jsem se dozvěděl, že v úterý zemřel Miloš Košíček, duchovní Církve československé husitské, nemohl jsem tomu uvěřit.
Byl z těch lidí, při jejichž odchodu pociťujete nenávratnou ztrátu, přestože nepatříte do rodiny ani do okruhu jeho nejbližších. Jakoby se ze světa vytratila část síly k činu dobra.
Miloš Košíček byl muž činu, jehož místo zrození toužil najít Maurice Blondel.
Husitský farář s obdivuhodným porozuměním a tolerancí k jiným vyznáním, člen křesťanské akademie, který do Prostějova pozval například Tomáše Halíka, muž, z jehož blízkosti sálala klidná, rozvážná energie.
Byl také nebojácným člověkem v dobách komunismu. Dělal to, co považoval za správné.
Tak mě napadá, kdo za něj teď bude vyvěšovat tibeskou vlajku z okénka husitského kostela? Vždyť nikdo jiný k tomuto činu neměl v Prostějově odvahu…
– – –
Maják, který pohasl…
Občan Miloš Košíček se stal vzorem nejen svým dětem, svým blízkým a kamarádům, ale i nám vzdálenějším přátelům, kteří jsme s ním přicházeli do kontaktu méně a krátce při náhodných setkáních na ulici.
Zvláště cenné byly chvíle, kdy jsme se zastavili u něho na faře a prohodili několik vět, nebo ve svátečních dnech v chrámu, o nějž tak pilně pečoval a který mu byl druhým domovem. Dokázal z něj učinit i svébytné diskusní a kulturní fórum. Nekázal, planě nemoralizoval, byl navýsost tolerantní i eticky zásadní, ale měl i smysl pro humor i obdivuhodný nadhled. A v neposlední řadě byl aktivním účastníkem a jedním z výrazných účastníků i hybatelů společenských proměn podzimu 1989 v našem městě a regionu.
Po skonu Václava Havla prohlásil: „Byl to duchovní člověk. Určitě bude zajímavé jeho setkání se Stvořitelem“, a o Miloši Košíčkovi, faráři Církve československé husitské, to platí stonásobně.
Vyznával, stejně jako prezident Havel, hodnoty občanské společnosti, dokázal je hájit a vykonal pro jejich svobodné a pravdivé naplňování tolik, že nikoho takového dalšího ve svém širokém okolí nevidím. Proto také nezaváhal, když loni na podzim vznikala iniciativa „Za trvalou památku na Václava Havla v Prostějově“ a stal se jejím spoluautorem. Nezbývá, než usilovat o její naplnění o to více, dlužíme to nyní oběma…
Závěrem nelze nevzpomenout na jeho laskavé oči. Vždy z nich vyzařovala bystrost i dobrota, láska a pochopení, byly to ty nejvýmluvnější oči, oči stejně ušlechtilé jako jeho duše. Byly to krásné oči.
Miloši, děkujeme. Věř, že světlo, které z Tebe vyzařovalo, v našich vzpomínkách nikdy nevyhasne.
V Prostějově 24. července 2014, za petiční výbor Ivo Lužný
Miloš Košíček s houslistou Pavlem Šporclem, jehož koncert v Prostějově zorganizoval. Foto: archiv Husův sbor, CČSH Prostějov