Vymřou kecy u piva?
Vykročí staré dobré hospodské klábosení cestou pokroku?
Mám jednu oblíbenou hospodu. Sedávám naproti stolu štamgastů, kde se vedou řeči. Někdy zajímavé, jindy o hovně. Řeklo by se, že stejné je to v každé jiné hospodě. Navzdory všem těm možným kecům, je institut hospodské debaty romantickou záležitostí. Včera jsem se vyděsil jeho budoucnosti.
Zatímco u stolu pod lékárničkou (pro případ prudší výměny názorů) a cedulkou Brigáda socialistické práce, takovou klasickou výzdobou rohových zákoutí věrných pivařů, se hovořilo o tom, komu přišel nebezpečný e-mail tvářící se jako výzva k zaplacení od exekutorské komory, a jak ho ten a ten málem otevřel, blbec; kde se dá napsat nejlevnější SMS přes internet nebo, že spamy vlastně vyrábí „pásově“ automat, usedli k vedlejšímu stolu tři kluci s kšiltovkami dozadu.
Když (v klasické pivnici) žádali plechovku s jakýmsi mě neznámým nápojem (museli se smířit s tím, co bylo na čepu), rozsvítili mobily a zapíchli do nich oči. Sem tam pohyb palcem, jinak ani slovo.
O dva metry dál vládla diskusi stále tatáž virtuální témata, jen si čtyřicátníci víc a hlasitěji skákali do řeči. Potřebu změnit látku hovoru zatím nepociťovali, nebyl nikdo, kdo by je upozornil, že už pletou hrušky a jablka.
Ani kluci v kšiltovkách se „společně“ nenudili. Že ještě chvíli posedí, dali najevo tím, že si vřele přiťukli oroseným sklem. Pak se znovu sklonili ke sklíčkům svých displejů. Mlčení jako z kláštera bratří trapistů nepřerušili.