Papír ze staré bedny

Mír a válka. Asymetrie protikladů…

David Sekanina

Mír, mír, mír. To slovo znělo v mém dětství, dotíralo odevšad. Komunisté ho dokonale zprofanovali. Smáli jsme se mu.

Válka. Opakovali: jaderná, měli jsme z ní jako děti úzkostné noční můry.

Ta slova pak na pár let zmizela ze slovníku. Nikomu nechyběla. Teď jsou tady zas. Vrátila se společně, jedno bez druhého nemůže být. Skloňujeme je znovu, s novým obsahem. Znepokojeně, s nadějí i pochybnostmi, opatrně, neochotně, zastřeně jako zapomenuté tabu.

Mír a válka, slova, pojmy, jsoucna, jejichž esence jsou neseny protikladnými a přece asymetrickými akcidenty. Před pár dny jsem v bedně se starými papíry náhodou narazil na tento výrok: Člověk vymýšlí válku, člověk objevuje mír. Válku člověk uvrhuje, mír člověk rozsévá.

A ještě jeden, varovný a pronikavý: Člověk vyhledává válku, když se domnívá, že svět mu nepatří. Člověk vyzývá válku, když cítí, že si může podmanit svět. Člověk vyhlašuje válku, když sní o tom, že se mu svět již poddal.