Mikuláše uctím hloubáním o jeho dobrotě
Letos se už ve futrech s biskupskou mitrou ohýbat nebudu…
Dnes to bude poprvé po dlouhých letech, co nepůjdu za Mikuláše. Víra mých dětí v reálnou existenci tohoto světce doznává rok od roku povážlivějších trhlin a potom nemohu zapomenout na to, jak mi loni ve futrech sklepa, kde jsem se převlékal, spadla papírová mitra. Dokonce dvakrát za sebou.
Ohnout se pro ni v těžkém ornátu, s téměř „neprůhlednou“ maskou, v jedné ruce vak se sladkostmi a v druhé ruce berlu, a pak si ji nasadit a upevnit sponkami, nebylo (dvakrát za sebou) vůbec jednoduché. Žádnou družinu jsem neměl. Ze sklepa se sice ozýval smích, ale to jen proto, že se nehodilo, abych jako svatý dával průchod vzteku jiným způsobem.
Dnes si stres a zpocené spodní prádlo ušetřím. Balíčky s bonbóny dám za okno a volný čas budu s potěšením věnovat rozjímání nad dobrotivostí Mikuláše, světce z raných dob církve, který jako patron mnoha profesí má ve svém širokém srdci místo pro prostitutky i pro právníky. Kdo myslíte, že se k němu modlí víc?