Jak to vypadá v našem Domečku?
Na „sedmdesátiminutovou procházku jedním vztahem se sedmi písněmi a revolverem“ vzal v neděli večer prostějovské diváky divadelní festival Medart
Foto: D. Sekanina
Prostějov – Domeček, psychologická komedie pro dva herce z brněnského Buranteatru, Kateřinu Dostálovou a rodáka z Prostějova Miroslava Ondru, patřil určitě k tomu nejlepšímu, co osmnáctý ročník šestidenní přehlídky nabízel.
Hra Petra Michálka byla už v roce 2012 oceněna Českým rozhlasem Vltava v dramatické soutěži o Cenu Alfréda Radoka, v Buranteatru měla však premiéru teprve před rokem.
„Chtěl jsem, aby to byla obyčejná hra. Takové mi totiž chybí, obyčejné, aby mě bavily,“ říká mladý autor a šéf Městského divadla ve Zlíně, který přiznal, že námět a inspiraci čerpal z vlastních životních zkušeností.
Ještě než se Petr a Marika rozvedli, bydleli s dcerou v novém rodinném domě na hypotéku. Na začátku hry v něm nacházíme jen osamoceného muže v poloze lotosového květu, který se zbavil nábytku, vypnul vodu, plyn, dal v práci výpověď a nehodlá vstát, dokud nenajde odpověď na otázku, jak najít cestu k sobě samému. To by ovšem nesměla zazvonit jeho exmanželka, která má v kabelce revolver, ale v duši touhu vrátit všechno zpátky. Čím víc řešíš, čeho se chytnout, tím víc se nemáš čeho chytnout, zazní na place motto hry, kterou si v její rozhlasové podobě můžete poslechnout v archivu stanice Vltava. Najdete ji zde…
Miroslav Ondra, který se v Domečku pohybuje po boku mladé a vitální Kateřiny Dostálové, absolventky činoherního herectví na brněnské JAMU, patří k někdejším žákům Zdeňky Kotyzové z prostějovské zušky, která stála u zrodu festivalu Medart. On sám pak spoluzakládal Divadlo Point, jež patří do pořadatelského týmu Medartu.
Ondra vystudoval teorii a dějiny dramatických umění na Univerzitě Palackého v Olomouci a Buranteatr, tehdy ještě v původní olomoucké formě – Tramtárie rovněž pomáhal zakládat. V Buranteatru působí nejen jako herec, ale také jako dramaturg. Jako dramaturg má za sebou angažmá v Moravském divadle Olomouc a Městském divadle Zlín. Kromě jiného hraje na akordeon v klezmerové kapele Létající rabín. Že je opravdu múzami obdařený a nemá problém vzít do ruky ani další hudební nástroje, ukázal ostatně i v neděli na jevišti za oponou.
Foto: D. Sekanina