Deník Jana Kakáče z 1. světové války

Srp 5, 2014
1194 přečtení

1. díl / Těším manželku a děti, všichni se k Bohu modlíme, o ochranu jeho a svatou trpělivost prosíme…

kakac orez

Jan Kakáč

Před sto lety vypukla první světová válka. Bojoval v ní i Jan Kakáč z Krasic. Zachoval se deník, který si vedl.

Když v létě 1914 začala mobilizace, bylo mému pradědečkovi sedmadvacet let. Nechal doma ženu a dcery, dvě malé holčičky. Nevím, jak to tehdy vnímal on, ale dnes bychom řekli, že měl ve válce štěstí.

Na rozdíl od deseti milionů vojáků, kteří v ní padli, se vrátil domů. Postavil pak dva domy, provozoval úspěšnou firmu na střešní krytinu a stal se také krasickým starostou.

To válečné štěstí spočívalo v tom, že po čtyřech měsících upadl do zajetí. Ve svém deníku stačil ovšem popsat řadu dramatických okamžiků na haličské frontě, kam byl se svým IV. praporem vyslán.

Inkoustová tužka na zažloutlých stránkách vydává svědectví o tom, co Jan Kakáč, ročník 1887, zažíval od prvního dne mobilizace až po chvíle v ruském zajetí.

Z pohledu jeho pravnuka je to sugestivní čtení, on však válečnou vřavu ve svém deníku líčí střízlivě a jaksi nezaujatě. Na vojenský život nežehrá. Ve srovnání s pozdějším životem v zajetí, které nazývá „psím životem“, se dokonce ukazuje, že plnění vojenské povinnosti mladého Moravana v rakousko-uherské armádě spojoval s lidskou ctí jako takovou.

Ruská vojska měla ovšem na haličské frontě navrch. Historikové píší, že Rusové při bitvě o Halič pronikli až za Karpaty na území východního Slovenska. Bylo to v listopadu 1914.

V neděli 1. listopadu 1914 si můj pradědeček zaznamenal:

„Ráno o 8 h. střílíme na nepřátelskou hlídku. Jest děsná mlha. Surový vítr vane. Po poledni rozpoutal se boj. O 4.30 jsme částečně nepřítelem obstoupeni a nuceni ustoupit. Jelikož jsme ztratili spojení, jsme zaskočeni a zajati…“

Ale přečtěte si, jak to všechno začalo:

1. díl

Sobota 1. VIII. První mobilizační den. O ½ 4 h. odpoledne odjíždím do Olomouce, v 5 h. se po prezentaci…

Neděle 2. VIII. … o ½ 4 ráno odchází, akt. mužstvo na dráhu odtud jede do Osvěnčíma (Osvětim v Polsku, tehdy v západní Haliči)

Pondělí 3. VIII. Končí se naše vyzbrojování

Úterý 4. VIII. Cvičíme na Anvelopje (bývalé vojenské cvičiště u vojenského soudu v Olomouci, dnes Envelopa) ráno i odpoledne

Středa 5. VIII. Ráno jedu domů, odpoledne zpět, pak opět domů, kde nocuji. Těším manželku a děti, všichni se k Bohu modlíme, o ochranu jeho a svatou trpělivost prosíme

(Pokračování příště)

2 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *