Sociálně vyloučení + temperament = x. Dosaďte…
Jak pokrytectví plodí paradoxy. A nenávist
Říkal jsem si, zda takovou miniúvahu v atmosféře současné xenofobní hysterie vůbec psát, ale kvůli nadání plamenných bojovníků proti přistěhovalectví využít všeho pro krmení strachu z jinakosti si ji odpouštět nebudu. Mlčení není program.
Zaslechl jsem dnes ráno reportáž o muzicírování dětí v nějakém kroužku. Redaktorka vyslovila větu: „A protože děti pocházejí ze sociálně vyloučené lokality, jsou temperamentnější.“
Uvědomil jsem si, že mozek jaksi nemá potřebu zpozornět, uši poslouchají plynule dál. Reportáž končí pointou, happyendem. Všechno je v pořádku.
Kdo se ale nad touto větou zamyslí, tomu najednou dojde, k jakým paradoxům a absurditám vede pokrytectví společenské kurately, která určuje, co je vhodné, a co nevhodné veřejně říkat.
Generuje snad sociální vyloučení automaticky nárůst temperamentu u dětí? Rodí se mezi sociálně vyloučenými statisticky více dětí s ADHD? Ne, všichni víme, že redaktorka mluví o romských dětech. Dětech z romských rodin.
Ale protože je pro ni tak prosté označení tabu, použije eufemistické klišé, které, když nad tím přemýšlíme dál, prokazuje Romům vlastně medvědí službu, protože o nich (nepokrytě) tvrdí, že žijí v sociálně vyloučeném prostředí.
Nevím, jestli právě tohle se všem těm pokrytcům z různých oficiálních struktur a organizací líbí. Vím ale, že to nahrává na smeč všem těm, kteří nenávist k etnické skupině právě odklonili k vyznavačům náboženství, o němž nic neví a nemají tak problém ho zaměňovat za teroristický a vražedný plán.