Po pětadvaceti letech se největší spory vedou o klíčovou otázku:

Lis 11, 2014
972 přečtení

Má komunistická strana morální právo vládnout?

lejsekJakub Lysek

Letos si připomínáme výročí pádu komunistických režimů v Evropě. Pro český národ má výročí pádu komunismu zvláštní příchuť. Bilancujeme, co se za dvacet pět let povedlo a nepovedlo. Pro určitou část společnosti není vůbec co slavit, druhá část společnosti slaví s hořkostí a přejímá, co by se stalo, kdyby puč v únoru 1948 dopadl jinak, nebo pokud by se alespoň podařilo liberalizovat komunistický režim v rámci „pražského jara“.

Každý národ, který si prošel komunistickým vývojem po druhé světové válce, vnímá přechod k liberálnímu demokratickému režimu jinak, a to na základě svých historických zkušeností.

Český případ je unikátní tím, že již za 1. republiky byla KSČ silnou a tradiční stranou, po 2. svěové válce ve volbách 1946 získala KSČ dokonce 40% hlasů, což byl nejlepší úspěch v rámci všech komunistických stran v Západní Evropě, ve srovnání italská PCI získala 30 % a francouzská PCF „jen“ 28 % hlasů, v jiných evropských státech v poválečných volbách komunistické strany pohořely.

V Československu, jakožto vysoce industrializované zemi, tak byly skutečně příhodné podmínky dle marxistické teorie pro úspěch silné komunistické strany, to samé se ale nedalo říci o agrárním Maďarsku, Rumunsku a Polsku, kde byl komunismus naopak uměle a ruskou silou naroubovaným systémem (specifickým příkladem je vznik NDR a následné znovusjednocení Německa).

Tyto předválečné charakteristiky mají dopad i dnes. Česká republika je jediným postkomunistickým státem, kde je silná komunistická strana, která se nereformovala a nepřejmenovala se, jako se tomu stalo v jiných postkomunistických státech (např. Die Linke a variace sociálních demokraciích v Polsku, Maďarsku atd.).

Po pětadvaceti letech se tak největší spory vedou o to, zdali má KSČM morální právo vládnout. Zde se právě střetávají politologické teorie, empirický výzkum a etické otázky. Dle amerických politologů Conora O`Dwyera a Anny Grzymaly-Busse je pro stabilní a efektivní vládnutí třeba, aby vítězná koalice byla složena z ideově blízkých stran. Taková koalice by pak měla čelit jednotné ideově koherentní silné opozici, která pro voliče bude představovat alternativu, která by nahradila vládní koalici v případě neúspěchu její politiky.

Český stranický systém je však přítomností KSČM zablokovaný, což efektivně znemožňuje tvorbu koherentních vlád. Důsledkem tak byly všemožné koalice ideově vzdálených stran s negativními důsledky na výkonnost českého státu, což koneckonců politologická teorie v takovýchto případech předpovídá. Morální právo vládnout je však druhou otázkou, na kterou si musíme odpověď my sami občané a nejlépe svoji vůli vyjádřit ve svobodných demokratických volbách.

(autor je politolog)

 

 

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *