Panna Marie v krabici na svačinu

Zastavíte se u svatých obrázků v lese? Já ano

David Sekanina

Kříže, boží muka i dokonce smírčí kameny jsou sice drobnou, ale pořád ještě sakrální architekturou. Zastavení se svatým obrázkem, to už žádná architektura není. Jeho půvab ale procházce po lese dodává romantický nádech.

Nejsem určitě sám, komu zmizí z dohledu příbuzní, když se zahloubá, kdo asi ten obrázek namaloval, vystřihl z časopisu, nalepil, zarámoval, pověsil a teď se o něj také stará.

Ženská ze starého venkovského rodu s mozolnatými dlaněmi, svíčková bába, sám farář nebo teenager s neklidným, hledajícím srdcem?

Skutečnost je nejspíš daleko prozaičtější, než si člověk u výjevu, před nímž už neklekají zástupy, ale stále ještě dokáže upoutat pozornost „postmoderního poutníka“, představuje.

Kousek nad Stínavou ho na to nesměle upozorňuje plastové dno krabice na svačinu, na nedělní štrúdl, které tvoří praktický rám pro vybledlé, krabaté a tudíž zdeformované vyobrazení tváře ženy, již nápis dole ztotožňuje s Pannou Marií.

Navzdory bezděčnému pousmání si nemyslím, že někdo pochybuje o tom, že má před sebou něco, čemu religionisté říkají sakrální místo.