O původu konců

Co zavřelo moji oblíbenou hospodu

David Sekanina

Pozítří zavírá moje oblíbená hospoda. Točili zde dobré pivo, roznášela ho milá obsluha, chodili do ní fajn chlapi. Teď končí a mrzí to nejen mě, ale všechny štamgasty.

Nebylo jich nějak moc, tržby nebyly velké, spíš naopak, přesto se provozovatelům podařilo před pěti lety stvořit hospodu, která si udělala v Prostějově dobré jméno a ve „čtvrti“, kde bydlím, odjakživa zoufale chyběla. Teď končí.

Končí v prostorách, které, přestože tu kdekdo zkoušel štěstí, byly dvacet let „marné“, než někoho napadlo, že to tady zkusí s dobrým pivem. Dalo to chvíli práci, ale lidi hospodu objevili a vraceli se. Teď mají, včetně mě, utrum.

Proč? Na novináře jsem si v této kauze nehrál, důvod jsem se dozvěděl… v hospodě. Samozřejmě. Mluvili o něm všichni. Bez rozčilení, jen s trpkostí. Smířenou. Ten důvod je totiž pro dnešní dobu typický, až banální. Lidská nenasytnost.

Nájem rostl, rostl, rostl a rostl, až byl neúnosný. Prý třikrát vyšší než jinde. Jak jsem koupil, tak prodávám.

Jedny vyštípal, druhé sehnal. Nároky majitele mají plnit jiní, přespolní. Možná jim nechybí upřímný zápal, nevím, ale rozhodně jim chybí povědomí o tom, jak to u nás v Prostějově chodí. I kdyby nevymýšleli kraviny a začali zase čepovat dobré pivo, já už k nim nejspíš chodit nebudu. Zvykat si na podnik, který to má stejně brzy spočítané, se mi nechce. Asi začnu víc jezdit na kole…