Inspirující Brno

Říj 22, 2014
815 přečtení

Znáte slogan: Kdyby volby mohly něco změnit, tak už by je politici dávno zrušili?

portretDavid Sekanina

Když jsem psal svému známému, jak dopadlo povolební vyjednávání o koalici v Prostějově, reagoval jednou větou:

Teď již musí být každému jasné, že kdyby volby mohly něco změnit, tak už by je politici dávno zrušili.

Nejdřív jsem se trefně použitému sloganu usmál, ale pak jsem si uvědomil, co z něj vlastně vyplývá.

Plyne z něj, že nemá cenu chodit k volbám. Těch, kterých nechodí ke komunálním volbám, jsou dvě třetiny. Dejme tomu, že většině z těchto voličů-nevoličů přiznáme ušlechtilejší pohnutky a budeme jejich „nevolbu“ interpretovat jako soukromou pomstu politikům. Takové vysvětlení je ostatně v posledních letech obvyklé.

Nepůjdu vás volit, protože si nakonec uděláte, co chcete, chováte se pořád stejně a pořád stejně se mnou vyjeb… To je ale začarovaný kruh.

Nejít k volbám znamená, že z nich opravdu učiníme něco zbytečného, něco, o čem se uvažuje jako o možná už přežitém demokratickém institutu.

Nejít k volbám je sice právem volby, výrazem svobody, ale určitě ne dobrým výrazem revolty.

Pominu-li fakt, že je za neúčastí ve volbách často lenost spojená s nezájmem (v jehož základu je zase frustrace), je takovýto boj proti technologii moci, která se zabývá především svým pudem sebezáchovy a teprve na druhém místě (v tom nejlepším případě) veřejným zájmem, odsouzen k neúspěchu. Ba naopak, efektivně napomáhá úspěchu technologie moci.

Pětatřicet procent voličů není moc. Nedělám si ale iluze, že za čtyři roky bude toto číslo lepší. Ovšem inspirací a příkladem, že se to dá zvládnout i s takovým podílem voličů, může být od Prostějova jen šedesát kilometrů vzdálené Brno, kde velké zavedené strany, mistry v technologii moci, odstavilo hnutí, které původně vsadilo na satiru a recesi.

Kdo si na začátku z brněnských potentátů dělal srandu? Nějací hejskové? Ne. Byli to převážně mladí lidé, kteří se ve společnosti občansky angažovali jako jedinci. V ekologii, životním prostředí, urbanismu atp. Pak už jen stačilo, aby se dali dohromady.

Říká se tomu občanská společnost. Cesta, jak něco udělat, není ani tak v tom, jak přesvědčit co nejvíce lidí, aby šli k volbám. Cesta není to všem nařídit. Cesta je v zesílení a spolupráci menšiny těch, kterým v životě polis o něco jde, a chtějí pro to něco udělat.

To ovšem neznamená, že bych chtěl někomu upírat právo nakoupit ovce a odstěhovat se z Prostějova někam do hor. Osobně musím říct, že mi taková představa není vůbec proti mysli.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *