Deník Jana Kakáče z 1. světové války

Srp 7, 2014
1093 přečtení

2. díl / Večer strhla se krátká, avšak prudká střelba. Všechno nedorozumění

kakac orez

Jan Kakáč

Před sto lety (28. července 1914) vypukla první světová válka. Bojoval v ní i Jan Kakáč z Krasic. Deník, který si vedl, nebyl nikdy publikován. Teď si jej můžete přečíst na pokračování…

(srpen 1914…)

Čtvrtek 6. VIII. Béřu moje kolo sebou, o 5 h. ranní odjíždím, neboť musím doraziti na polní mši svatou. Odpoledne doplňujem torby, chystáme se na odchod.

Pátek 7. VIII. 7.30 h. ráno odcházíme všichni záložníci na dráhu, za stálého provolávání obecenstva odtud (nádraží v Olomouci) o 10.15 h. odjíždíme ku Přerovu, zde obědváme, asi po 1 hodině odjíždíme do Osvěnčíma (Osvětim v Polsku, tehdy v západní Haliči), kde o 10 večer jdem do kláštera, kde jest náš IV. prapor ubytován.

Sobota 8. VIII. Ráno o 8 h. shromažďují se naše 3 prapory, kde náš p. plukovník Rada vítá nás, včera přibyvší záložníky. Kratičké cvičení a jdem opět do našich bytů. Zde jsme ubytováni až do 12 tého. 10 pohřeb pluk. pol. setníka Penku.

Středa 12. VIII. O 7 h. ranní odjíždíme přes Tarnov (Tarnów, dnes Polsko), Ržezov (Rzeszów, dnes Polsko) do Rozvadova (Rozvadiv, dnes Ukrajina, město ležící několik kilometrů na jih od Lvova).

Čtvrtek 13. VIII. O ½ 2 h. ranní vysedáme z vlaku, jdem do městečka, zde jest náš prapor ubytován. Já a kolega Dvořák jedem na kolách praporních k velitelství divisnímu, zde zůstáváme jako ordonanc (vojenská spojka, v rakousko-uherské armádě poddůstojník u štábu velitele, který zajišťoval předávání rozkazů).

Pátek 14. VIII. O 11 h. dopoledne odjíždíme odtud ke svému práporu, k řece Sánu (San, dnes zčásti hraniční řeka Polska a Ukrajiny), kde se dovídáme, že se náš p. praporní velitel Obrlt. (obrlajtnant) Petrtil postřelil.

(Mohlo se jednat o nešťastnou náhodu, ale také záměrný pokus o sebevraždu. Ty nebyly mezi vojáky zejména na začátku první světové války nijak výjimečné. Psychický tlak byl enormní a obavy z budoucnosti velké…)

O 1 h. odpolední nastupujem pochod k ruským hranicícm, které o 3 h. překračujem. Zažíváme první obtíže s kolama.

(Jízdní kola patřila k výstroji rakousko-uherské armády, existovaly speciální cyklistické oddíly. Podle některých odhadů bylo nasazeno v první světové válce dohromady asi čtvrt milionu vojáků-cyklistů.)

O 8 h. večer strhla se krátká, avšak prudká střelba u Zaklikova (Zaklików, dnes Polsko). Všechno nedorozumění.

(Pokračování příště)

 

Publikované části deníku:

1. díl

 

1 komentář

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *