Deník Jana Kakáče z 1. světové války
10. díl / Po vsi slyšet pískot vepřů a křik drůbeže. Vše mizí v našich žaludcích
Před sto lety (28. července 1914) vypukla první světová válka. Bojoval v ní i Jan Kakáč z Krasic. Deník, který si vedl, nebyl nikdy publikován. Teď si jej můžete přečíst na pokračování…
(září 1914…)
Neděle 20. IX. O 1 h. ráno pokračujem zvolna, stále prší. Po polednách jdem přes město Mjelc (Mielec, město v jihovýchodním Polsku, má dnes asi 61 tisíc obyvatel), pak řeku Dunajec, (dnes hraniční řeka Polska a Slovenska), asi po půl hodině zastavujem na poli. Stále docházejí ještě opozdivší se vojíni, což nadporučíka rozčiluje. Po páté hodině jsme ubytování v Horních Vadovicích.
Pondělí 21. IX. Ležíme zde jako záloha, u řeky řádí boj. Déšť nepřestává.
Úterý 22. IX. Po vsi slyšet pískot vepřů a křik drůbeže. Vše mizí v našich žaludcích. Odpoledne máme zaměstnání, totiž execírku. Pan nadporučík nadává všem.
Středa 23. IX. Ráno je ve zdejším kostelíčku mše svatá, zpověď a přijímání. Obloha se vyjasňuje. Odpoledne čtou armádní rozkaz, v něm pochvalu pro celou první armádu. Načež následuje platz musik, vzdor všemu krutému boji.
Čtvrtek 24. IX. Po třídenním oddechu pokračujem o 6 h. ranní v ústupu až do 10 h. dopolední do vsi Dulča malá.
(Pokračování příště)
Publikované části deníku:
1. díl, 2. díl, 3. díl, 4. díl, 5. díl, 6. díl, 7. díl, 8. díl, 9. díl