Chcete ve městě sochy, nebo balvany?

Čec 18, 2014

904 přečtení

Prostějov se mění z města dřevěných soch v město bludných kamenů

Kolářovy sady. Foto: D. Sekanina

Prostějov – Kde jsou všechny ty výtvory sochařů z pravidelných letních sympozií ve Smetanových sadech? V parku, který kdysi připomínal jejich skladiště, už nenajdete žádnou.

Kromě plácku před knihovnou, kde tvoří smysluplný a harmonický celek (pocta Vladimíru Preclíkovi), jsou po Prostějově jen tak roztroušené. Čtyři sochy si vzal kastelán na nádvoří zámku v Plumlově, ale jinak kde nic, tu nic.

Dost vyřezávaných plastik degradovalo natolik, až se proměnilo v nekvalitní palivo, protože se o ně nikdo pořádně nepostaral a nechal je shnít.

Podobně přitom dopadlo samotné mezinárodní sochařské sympozium Hany Wichterlové. I ono vlastně vyhnilo.

To bylo slávy, když se umělci do provinčního města sjížděli a když pak po sobě nechávali v parku výtvarná díla, vesměs slušné úrovně. Dnes bychom se museli stydět, kdyby ti autoři z Ruska, Turecka, Kanady, Rumunska, Ameriky a jiných zemí přijeli do Prostějova jako turisté a chtěli rodině ukázat skulpturu, kterou tu nechali darem. Hledali by ji marně.

Mezinárodní sochařské symposium se konalo každé léto po celou dekádu na přelomu července a srpna. Radní pak řekli, že je to příliš často, stojí to hodně peněz a tak bude jen jednou za tři roky.

To by ovšem znamenalo, že bychom právě v těchto dnech měli opět slyšet od Národního domu zvuk motorových pil!

Rondel na Petrském náměstí. Foto: D. Sekanina

Jenomže varianta „trienále“ byla nejspíš jen úhybným manévrem. Uplynulo pár měsíců a radnice setkání řezbářů a výtvarníků z nejrůznějších koutů světa v Prostějově s definitivní platností úředně zrušila. Museli si toho všimnout novináři, nahlas se k tomu nepřiznala.

Po jubilejním desátém ročníku v roce 2011 bylo v Prostějově celkem šedesát šest soch vytvořených čtyřiceti devíti kumštýři z patnácti zemí světa.

Mohlo by být zajímavé pátrat po osudu každého z těchto artefaktů, ale na tomto místě stačí jen konstatovat, že prostě někam zmizely.

Ku potěše očí a srdcí Prostějovanů, potažmo sporadických návštěvníků města, musí stačit velké balvany, které nenápadně obsazují veřejný prostor a vyplňují tak estetické vakuum po zmizelých sochách. Zda přinášejí do veřejného prostoru opravdový estetický prvek, to je otázka, která měla zaznít předem a veřejně.

Osobně si myslím, že takto „vyzdobený“ Prostějov vyvolává o poznání silnější dojem maloměsta, než v dobách, kdy lidé procházeli kolem vyřezávaných plastik, i když při tom kroutili hlavou nad jejich zoufalým stavem.

První, téměř desetitunový balvan, se objevil před rokem v Kolářových sadech. U něj pak vzniklo celé zákoutí z velkých kamenů a dubových klád.

Kostelecká ulici. Foto: D. Sekanina

Další dva rozměrné kameny pak nechal někdo dovést ke křižovatce Kostelecké a Fanderlíkovy ulice a jeden „menhir“ ční uprostřed rondelu na Petrském náměstí.

Ve všech případech se jedná o drobu, která, jak řekla radní Ivana Hemerková, pochází z lomu ve Výklekách. A jak už před rokem naznačila, podobně „oživených“ lokalit by mohlo ve městě přibývat.

Zdá se mi, že stejný pískovec nyní brání i vjezdu na soukromé parkoviště před léta opuštěnou prodejnou Albert. Ostatně tato obří krabice po bývalém supermarketu se už stala smutným pomníkem něčeho, za co dnes nikdo necítí odpovědnost.